Kotva
Tisk
Sitemap
Mapa webu

Výchovný poradce

Vloženo: 16.6.2021 | Autor: Administrátor | Zobrazeno: 256x

Mgr. Iveta Pízová

speciální pedagog

výchovné poradenství

mobil: 604824355, iveta.pizova@skoladoksy.cz

https://setkani-cz3.webnode.cz/

 

 

PLÁN ŠKOLNÍHO SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA / výchovného poradce / PRO ŠKOLNÍ ROK 2021/2022

ZŠ a MŠ DOKSY

 

Diagnostické a intervenční činnosti

  • Individuální práce se žákem (realizace speciálně pedagogické vzdělávací činnosti, činností reedukačních, kompenzačních, stimulačních)
  • Provádění speciálně pedagogických vzdělávacích činností, činností reedukačních, kompenzačních, stimulačních se skupinou žáků
  • Konzultace s pedagogy zaměřené na přípravu a vytvoření individuálního vzdělávacího plánu, plánu pedagogické podpory, pedagogické intervence
  • Konzultace s pedagogy a rodiči zaměřené na průběžné vyhodnocování navržených podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
  • Průběžná komunikace a kontakty s rodinou žáka se speciálními vzdělávacími potřebami
  • Speciálně pedagogické poradenské intervence a služby pro žáky, rodiče, pedagogické pracovníky školy
  • Konzultace a aktivity s žáky, rodiči a pedagogy
  • Příprava diagnostických činností, shromažďování a analýza údajů o žákovi, vyhodnocování a interpretace výsledků, záznamy
  • Vytyčení hlavních problémů žáka, stanovení individuálního plánu podpory v rámci školy a mimo ni (druh, rozsah, frekvenci, trvání intervenčních činností)
  • Zajištění individuální i skupinové speciálně pedagogické vzdělávací činnosti, činností reedukačních, kompenzačních, stimulačních
  • Příprava a vyhodnocování výsledků individuální a skupinové práce se žáky
  • Příprava podkladů a participace na tvorbě individuálního vzdělávacího plánu pro žáka, kooperace s odborníky mimo školu
  • Průběžné vyhodnocování účinnosti podpůrných opatření, příprava návrhů na úpravy

 

Metodické a koordinační činnosti

  • Kooperace se školskými poradenskými zařízeními a s dalšími institucemi a odbornými pracovníky
  • Participace na vytváření školních vzdělávacích programů a individuálních vzdělávacích plánů
  • Příprava metodických činností a forem metodické pomoci pro pedagogické pracovníky školy
  • Účast na pracovních poradách školy
  • Koordinace činnosti školního poradenského pracoviště (speciální pedagog/výchovný poradce, školní metodik prevence, třídní učitelé)
  • Vedení a kontrola výkaznictví žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

 

 

 

Učební plán Předmětu speciálně pedagogické práce pro žáky se specifickými poruchami učení

 

Na úvod bych ráda uvedla na pravou míru význam slova  "podpůrné opatření" -  tak často zaměňováno s neodpovídajícím slovem "úleva" ve školní práci.

Pravě naopak podpůrné opatření a to v jakékoliv oslabené oblasti žáka vyžaduje reedukaci a součinnost práce a spolupráce učitele, žáka, rodiče, speciálního pedagoga a speciálně pedagogického pracoviště nikoliv tedy úlevu.

 

http://cviceni.testy.sweb.cz/  Velmi pěkný web na podporu a rozvoj oslabených oblastí žáků s SPU

 

Obecné zásady postupu při reedukaci SPU (specifických poruch učení)

 

  1. Při reedukaci vycházíme z kvalitní diagnostiky, z aktuálního stavu a projevů poruchy. Respektujeme navíc nejen individuální projevy, stupeň poruchy dítěte, ale i obtížnost reedukačních cvičení. Volíme proto vždy individuální přístup, který tyto skutečnosti zohledňuje.
  2. Neexistuje jednotný návod, jak postupovat při reedukaci. Začínáme na té úrovni, ve které nemá dítě ještě obtíže, kterou zvládá. Zaměřujeme se na rozvoj funkcí, které jsou u dítěte konkrétně porušené, nerozvinuté. Vždy začínáme splnitelnými úkoly, protože je velmi důležité dopřát dítěti hned v počátcích reedukace pocit úspěšnosti, který posílí nejen důvěru ve vlastní schopnosti, ale i naději v úspěšnost reedukace. Nároky zvyšujeme postupně a pozvolna.
  3. Je vhodné si stanovit rámcový, orientační program reedukace. Při každé reedukační práci je třeba z něj vycházet a stanovit si základní body, na které se budeme při reedukaci soustředit. Tyto "přípravy" na reedukaci aktuálně měníme podle úspěšnosti dítěte v reedukační činnosti.
  4. Reedukační činnost není doučování, reedukace je zaměřena na rozvoj porušených, nerozvinutých funkcí a na kompenzaci obtíží, které jsou jimi způsobeny při praktických činnostech. Přesto se, je-li aktuálně potřeba, můžeme doučování doplňkově věnovat, ale nezaměřujeme se pouze na ně.
  5. Reedukační cvičení by měla být pro děti přitažlivá, zajímavá, bez navození pocitu úkolu, povinnosti. Spíše mluvíme o cvičení, trénování nebo hře. Čím více se nám daří vytvořit příjemnou atmosféru, tím jsou pokroky u dítěte rychlejší, výraznější. Stejný postup doporučujeme v přístupu k dítěti rodičům, kteří reedukační cvičení provádějí s dětmi doma (pro domácí práci sice zadáváme reedukační cvičení pravidelně, ale pouze v omezeném rozsahu a vždy hravou formou).
  6. Důraz není kladen na kvantitu, ale na kvalitu. Vyhýbáme se proto časovým limitům. Pokud je zařazujeme, tak až ve chvíli, kdy již bezpečně víme, dítě danou činnost zvládlo a bylo v ní úspěšné.
  7. Chyby v průběhu reedukačních cvičení nezdůrazňujeme. Upozorňujeme na ně jakoby mimochodem, nenásilně, abychom děti zdůrazňováním neúspěchu od cvičení neodradily. Vhodné je, pokud možno, chybování předcházet, včas rozpoznat, že by dítě mohlo chybovat a zasáhnout tak, aby se chyby nedopustilo. Děti mívají tendenci si více zapamatovat chyby než správný postup.
  8. Nepodceňujeme účinek pochvaly při reedukaci, dítěti vyjadřujeme podporu, jsme jeho pomocníky v případě, že se mu práce nedaří.
  9. Respektujeme zásadu "raději méně, ale častěji", pravidelně. Činnosti rozdělíme na kratší úseky tak, aby dítě po celou dobu bavily a aby neklesala kvalita na úkor kvantity. Děti vedeme k postupnému dokončování započaté činnosti.
  10. Cílem našeho postupu je zlepšení kvality porušené, nerozvinuté funkce. S reedukací se tedy snažíme začít co nejdříve.
  11. Začínáme vždy smyslovými cvičeními, která tvoří podklad poruch učení, ale také nelze začínat s reedukací čtení, pokud není reedukováno z větší části zrakové vnímání. Proto se smyslová cvičení zařazují nejen na počátku reedukační práce, ale celou ji prolínají. K tomu působí motivačně a jsou přitažlivá.
  12. Při reedukaci zapojujeme co nejvíce smyslů = multisenzoriální přístup: zapojujeme zrak, sluch (hlas), hmat, čich, pohyb a rytmizaci. Tato činnost je pro děti přitažlivější, motivační, ale také napomáhá zapamatování nových informací.
  13. Časových limitů můžeme využít, až když dítě danou dovednost bezpečně zvládá.
  14. Vyhýbáme se porovnávání dosažených výkonů. Využíváme formativní hodnocení a hodnocení konkrétních posunů dítěte.

 

Obsah reedukační lekce

Reedukační cvičení (práci) lze realizovat s žákem individuálně, ve dvojicí žáků nebo skupině žáků. Podle toho se také liší obsah reedukační práce.

Náplň reedukační lekce pro konkrétní dítě nebo skupinu žáků vychází z kvalitní diagnostiky odborného pracoviště, diagnostiky učitele/speciálního pedagoga-který provádí reedukaci a sdělení třídního učitele.

Příprava a konkrétní lekce vychází z dlouhodobých cílů reedukace, cílů v určitém období a ze současné situace.

Reedukační lekce může zahrnovat rozvíjení následujících oblastí, vždy podle toho-jakou oblast dítě potřebuje procvičovat. Také všechny oblasti neprocvičujeme v rámci jedné lekce. Postupujeme od nejpodstatnějších k méně podstatným, využíváme dlouhodobých cílů a cílů v určitém období (rámcový orientační program reedukace):

  • motivace

Motivační rozhovor by neměl chybět v žádné lekci. Dítě zde má možnost vyjádřit své obavy, pochybnosti, hovořit o svých nezdarech, ale také úspěších a přáních. Nechme dítě vypovídat, zamyslet se nad sebou. Z rozhovoru mohou vyplynout dílčí příčiny neúspěchu ve škole.

  • sluchové vnímání

Provádíme cvičení sluchové analýzy, syntézy, rozlišování, sluchové paměti, sluchové orientace, vnímání a reprodukce rytmu, nácvik naslouchání a vnímání zvuků. Využíváme pomůcek- např. bzučák, hudební nástroje, tvrdé a měkké kostky, obrázky, pracovních sešitů.......

  • zrakové vnímání

Zařazujeme cvičení zrakové analýzy, syntézy, rozlišování, rozlišování figury a pozadí,, rozlišování barev, velikosti, tvaru,, rozlišování podobných a stranově obrácených tvarů,, nácvik zrakové paměti,, nácvik levo-pravého pohybu očí. Využíváme různých názorných pomůcek, pracovních sešitů.

  • pravolevá a prostorová orientace

Tato cvičení můžeme zařadit v kterékoli části lekce, též jako relaxaci. Patří sem nácvik orientace v prostoru, v makroprostoru, v mikroprostoru,, pravolevá orientace, vnímání tělesného schématu. Využíváme názorných pomůcek, nákresů, pracovních sešitů, počítačových programů.

  • řeč

Řečová cvičení by neměla chybět v žádné lekci vzhledem k tomu, že směřují přímo do oblasti poruch čtení a psaní. Náměty pro cvičení:

  • vyhledávání slov začínajících určitou hláskou, slabikou........
  • vyhledávání slov nadřazených, podřazených, zdrobnělin,
  • vyhledávání slov, která se rýmují,
  • vyhledávání slov příbuzných,
  • vyhledávání slov začínajících předponou vy-,
  • rozvíjení slovní zásoby vyprávěním podle obrázku,
  • mluvní pohotovost-říkat co nejvíce slov, která označují ovoce, slov-která označují pohyb apod.,
  • artikulační cvičení, specifické asimilace.

Ke cvičením je vhodné využívat i slov, ve kterých žák chybuje v čtení, sluchovém vnímání, písemném projevu.

  • čtení

Zaměřujeme se zejména na dvě oblasti:

  • technická stránka čtení: správnost a kvalita čtení, zaměření se na čtení obtížných písmen, slabik a slov, odstraňování chybovosti při čtení, dvojího čtení. Lze využít názorných pomůcek, čtenářských tabulek, čtecí záložky/okénka, postřehovacích slabik a dalších textů vhodných k nácviku techniky čtení.
  • porozumění čtenému textu: využíváme zkrácených textů, čtení po částech, čtení ve dvojici, klademe návodné otázky, s textem dále pracujeme. Zde existuje řada vhodných publikací.
  • motorika, grafomotorika

Nácvik koordinace, pohybů těla, rozvíjení jemné motoriky: navlékání korálků, vázání tkaniček/šňůrek, modelování, drátkování, třídění drobných předmětů apod.,, nácvik správných hygienických návyků při psaní,, rozvíjení grafomotoriky: uvolňovací cviky. Uvolňovací grafomotorické cviky předchází samotnému psaní.

  • psaní
  • Opis a přepis má velkou diagnostickou hodnotu, a proto se mu věnujeme v rámci diagnostiky, v případě potřeby též později. Dítě opisuje/přepisuje text, který již v té době čte, slova nebo věty obsahující procvičované jevy, slova se souhláskovými shluky apod.
  • Krátký diktát slov nebo vět zaměřených na zvládnutí specifických dysortografických jevů. Diktáty lze zaměřit na dovednost aplikovat gramatická pravidla, přemýšlet o obsahu diktátu, na nácvik kontroly napsaného textu-vyhledávání chyb.
  • Psaní na volné téma.
  • gramatická pravidla

Reedukační práce není doučování, není pokračování hodiny českého jazyka. Je třeba volit jiné postupy a hledat příčinu neúspěchu, kterých může být celá řada: oslabený jazykový cit, poruchy procesu automatizace, neschopnost aplikovat gramatická pravidla z důvodu malého rozsahu pracovní paměti apod. Nejčastěji je příčinou nepochopení podstaty jednotlivých gramatických jevů (např. kdy je to vyjmenované slovo, kdy pádová koncovka apod.).

  • koncentrace pozornosti, popř., další kognitivní funkce
  1. Využíváme psychorelaxačních technik, pracovních listů na rozvoj koncentrace, slovních cvičení...........
  • hodnocení lekce, přání pro příští setkání

Každé setkání by mělo být zakončeno hodnocením dítěte, především jeho sebehodnocením. S přibývajícím věkem by si dítě mělo uvědomovat, že je též zodpovědné za výsledky reedukační práce. Může vyjadřovat své uspokojení nebo nespokojenost nad průběhem lekce, hledat příčiny neúspěchu. Závěry vyplývající z rozhovoru jsou východiskem pro přípravu příští lekce.

 

Náměty pro konkrétní reedukaci ve školním prostředí v přípravném období reedukace SPU:

 

Zásady, které se při provádění dyslektických nácviků osvědčují:

 

  1. Vyjít z celkové analýzy případu dítěte a z co nejpřesněji provedené diagnostiky, jak psychologické, tak speciálně pedagogické
  2. Nechat dítě zažít pocit úspěšnosti hned při první hodině prováděné reedukace
  3. Postupovat po malých krocích, snažit se pracovat na základě multisenzoriálního přístupu (zapojení co nejvíce smyslů do nápravy), v atmosféře klidu a bezpečí
  4. Reedukaci zahájit vždy raději na nižší úrovni náročnosti, postupně požadavky zvyšovat než naopak (zásada postupování po malých krocích)
  5. Snaha o zautomatizování schopností
  6. Dodržování obsahové struktury jednotlivých sezení
  7. Dodávání sebedůvěry dítěti v jeho vlastní schopnosti
  8. Snažit se o vyloučení rušivých podnětů pro práci
  9. Reedukaci provádět pravidelně a dlouhodobě
  10. Pravidelně informovat rodiče o výsledcích jednotlivých sezení, zapojit je aktivně do práce s dítětem

  11. Rozvíjení zrakového vnímání
    a) Rozpoznávání jemných rozdílů - diferenciační schopnosti
    b) Analýzu a syntézu tvarů
    c) Odstraňování záměn podobných tvarů písmen
    d) Procvičování rychlého postřehu písmene, slabiky, slova
    e) Procvičování zrakové paměti
    f) Cvičení očních pohybů

    2. Rozvíjení sluchového vnímání
    a) Procvičování poznávání slabik ve slově
    b) Schopnost sluchové analýzy a syntézy
    c) Sluchové rozlišování hlásek zvukově podobných, jejich správná výslovnost
    d) Diferenciační schopnosti - postihování jemných rozdílů
    e) Nácvik rytmické reprodukce
    f)Cvičení akustické pozornosti

    3. Rozvoj časoprostorové orientace
    a) Orientace v prostoru
    b) Orientace v čase
    c) Pravolevá orientace

    4. Oblast řeči
    a) Kontrola a úprava vad výslovnosti
    b) Cvičení artikulační obratnosti
    c) Dechová cvičení
    d) Odstraňování specifické asimilace sykavek
    e) Využití říkadel, rozpočitadel, pomalý přednes básniček, vytleskávání rytmu řeči, vytleskávání rytmu podle vzoru
  12. Rozvíjení jemné motoriky
    a) Motorika mluvidel-pohyblivost jazyka, gymnastika tváří, rtů, svalstva obličeje – například jazykolamy
    b) Procvičení jemné motoriky rukou / modelování, hry, mačkání, navlékání plodů, těstovin, základy šití
    c) Zrakově-motorická koordinace (oko-ruka)
    d) Koordinace pohybů

 

Obecné zásady přístupu a hodnocení dětí s SPUCH:

  • na základě aktuální zprávy z vyšetření seznámit všechny učitele, kteří dítě vyučují, se specifiky jeho poruchy-je nutné vycházet z aktuálního stavu každého konkrétního dítěte.
  • nezapomenout informovat o obtížích dítěte se specifickou poruchou i každého nového učitele, který případně třídu převezme během školního roku - zodpovídá třídní učitel, speciální pedagog, výchovný poradce
  • pokud je to potřebné vypracovávat a aktualizovat individuální vzdělávací programy, podle kterých se bude skutečně s dítětem pracovat
  • vhodným způsobem vysvětlit ostatním spolužákům rozdílný přístup k hodnocení dítěte se specifickou poruchou učení
  • nezapomínat dávat možnost prožít pocit úspěchu i za snahu přesto, že vlastní práce, resp. její výsledek neodpovídá našim celkovým představám
  • snažit se a vést všechny vyučující k tomu, aby hodnotili skutečné znalosti dítěte bez ohledu na SPU, aby je vědomí této poruchy neovlivňovalo v hodnocení dítěte
  • ponechávat v běžných hodinách dítěti pomůcky, pomáhající ke kompenzaci jeho poruchy, a to i při písemných pracích
  • zajistit na škole kvalitní nápravu specifických obtíží žáka
  • dodržovat hlavní zásadu při hodnocení dítěte-hodnoťme je samotné a srovnávejme jeho dílčí úspěchy či nedostatky s jeho vlastní osobou, jeho možnostmi a schopnostmi - neprovádějme srovnání s ostatními spolužáky
  • podle potřeby hodnotit využívat průběžné i závěrečné slovní hodnocení
  • preferovat ústní formu zkoušení před písemnou
  • v písemných projevech volit takovou formu zkoušení, aby stačila krátká odpověď
  • vhodné písemné zkoušení je testem s možností zvolení volby správné odpovědi
  • nenechávat zbytečně žáka psát dlouhé zápisy-často tyto zápisky nejsou ani dítětem použitelné k tomu, aby bylo schopno se z nich učit
  • nehodnotit chyby v písemném projevu u naukových předmětů, zaměřit se na obsahovou správnost
  • nehodnotit chyby vzniklé z nedokonalého přečtení textu
  • v matematice v písemných pracích kontrolovat nejen výsledky, ale i správnost postupu - může docházet k chybám v důsledku neschopnosti vypořádat se s grafickým prostorem, v důsledku neschopnosti dodržet nutnou úpravu
  • umožnit pracovat s diktafonem, magnetofonem apod. .
  • ve výuce cizích jazyků preferovat učení se spíše cestou sluchovou než vizuální, soustředit se na ovládnutí základní slovní zásoby

 

Význam individuálního vzdělávacího plánu (IVP)

Individuální vzdělávací plán (dále IVP) je určen pouze pro ty děti s SPUCH v běžných školách hlavního vzdělávacího proudu, jejichž handicap je takového rozsahu, že nemají šanci bez něj vůbec zvládat předepsané učivo daného typu školy, který navštěvují. Znamená to, že je vhodný pouze pro žáky s těmi nejtěžšími formami poruch včetně jejich kombinací. Existenci IVP schvaluje ve správním řízení ředitel školy.
Struktura IVP je zakotvena ve Vyhlášce 73/2005 Sb., která vychází ze Školského zákona 561/2004 Sb. a která je povinná pro všechny zúčastněné.
IVP musí sledovat obsah vzdělávání, určení metod a postupů, které budou adekvátní pro jeho nositele a dále by měl být zaměřen na zmírnění obtíží a vyzdvižení toho, v čem je dítě dobré.
IVP vzniká na základě doporučení odborného pracoviště, v našem případě poradny či speciálně-pedagogického centra.

Jeho hlavní přínos lze spatřit zhruba v následujících rovinách:

  • Umožní žákovi pracovat podle jeho skutečných schopností
  • Umožní žákovi pracovat svým individuálním tempem
  • Umožní najít žákovi optimální úroveň, na které je schopen pracovat dle svých možností
  • Umožní učiteli beze strachu pracovat se žákem na té úrovni, kterou skutečně potřebuje bez ohledu na učivo předepsané učebními standardy (viz. Práce v cizím jazyce může probíhat v deváté třídě dle učebnic ze třídy páté)
  • Umožní učiteli žáka hodnotit za jeho konkrétně dosahované výsledky bez srovnávání se spolužáky
  • Do přípravy IVP a jeho následného naplňování se zapojí rodiče, kteří jsou spoluodpovědní za výsledky práce svého potomka
  • Žák s SPUCH není pasivním objektem působení školy a rodičů, ale přebírá zodpovědnost za výsledky reedukace

Individuální přístup v IVP by měl zahrnovat:

  • Metody výkladu
  • Způsob opakování a upevňování učiva
  • Rozsah požadovaných písemných prací
  • Způsob ověřování vědomostí a dovedností žáka
  • Osobní přístup (pochvala, odměna) zohlednění osobnostních charakteristik žáka

 

Specifické poruchy učení

 

DYSLEXIE - porucha čtení

Varovné signály:

  • Záměna zrcadlově podobných písmen (b – d ; p – d ; p – b ; n – u ). Nerozeznávání písmen tvarově blízkých (m – n; k – h) a zvukově podob- ných (v – f ; h - ch ; t – d ; s – z). Těchto chyb se dopouští jak při čtení, tak při psaní.
  • Žák druhého až třetího ročníku nezná spolehlivě všechna písmena abecedy, nejistě slabikuje, nerozeznává švy slov, neumí spojovat písmena ve smysluplná slova.
  • Žák přehazuje písmena a slabiky ve slovech, vymýšlí si slova, odhaduje je podle možného významu v textu nebo podle některých grafických signálů. Plete např. slova samo – maso, psát – spát atd.
  • Žák těžko skládá slova ze slabik a nezvládá jejich rozdělování, dělá mu potíže číst víceslabičná slova. To souvisí s poruchou orientace v prostoru.
  • Žák nespolehlivě a spíše náhodně rozlišuje měkké a tvrdé slabiky.
  • Nerozlišuje krátké a dlouhé samohlásky, chybuje v umísťování interpunkčních znamének, což se týká hlavně háčků a sykavek.
  • Obtížně chápe a čte dlouhá a složená slova nebo sousloví. V jejich reprodukci potom chybuje i při přepisu, přičemž chyby, jichž se dopustil, nevnímá, a není tudíž schopen je opravit.

Náprava:

Trpělivost, brát ohled na jeho individuální tempo, dbát na pečlivost v nácviku s minimem zafixovaných chyb. Metody slabičného čtení, nácvik rychlého čtení slabik a slov s pomocí odkrývacího okénka, užívání barevných písmen, zvukových signálů k nácviku kvality hlásek a jejich délky.

 

DYSGRAFIE - porucha psaní

Hlavní projevy jsou shodné s dyslexií, avšak mají písemnou podobu. Patří mezi ně například:

  • Záměna písmen, která jsou si vizuálně podobná (m - n , r - e , u – n , h – b atd.).
  • Zrcadlová záměna písmen ve slově (např. spal – psal ).
  • Vynechávání částí slov, písmen, chyby v psaní interpunkčních znamének, hlavně háčků nad sykavkami.
  • Vynechávání krátkých slov, předložek, spojek, přičemž tyto chyby není žák schopen odhalit a opravit.
  • Neúpravné, mnohdy nečitelné, jakoby nedbalé písmo, které se často nedrží na řádce. Kvalita písemných projevů takových žáků příkře kontrastuje s jejich mluveným projevem a s jejich intelektovými předpoklady.

 

DYSORTOGRAFIE - porucha pravopisu

Tato porucha ještě více posiluje rozpor mezi mluvenou a psanou formou projevu žáka. Neschopnost osvojit si gramatickou normu se netýká celé gramatiky, ale výběrově jen některých specifických jevů, například psaní i – y, nerozeznávání sykavek, nedodržení délky samohlásek, nerozeznávání hranic mezi slovy.

Odstraňování těchto chyb je velmi náročné, přesto však na něj nelze rezignovat. Je třeba se řídit radami odborníků a důsledně dodržovat jimi navržené postupy.

 

DYSKALKULIE - porucha počítání, diagnostikuje poměrně zřídka

Projevuje se:

  • zrcadlová záměna číslic (36 – 63)
  • záměna číslic podobných (3 – 8, 6– 9)
  • Může se projevit i tak, že žák „plete“ jednotlivé matematické operace ( sčítání, odčítání, dělení, násobení ).

Dyskalkulie je záležitostí velmi složitou, příčiny a projevy jsou velmi různé.

Je třeba si uvědomit, že do zvládnutí matematických úkonů je třeba zapojit mnoho dovedností, z nichž každá může být nějak poškozena či méně rozvinuta. Často je třeba návratu do předmatematických představ.

Náprava:

názorná práce, řazení prvků podle velikosti, zobrazování prvků, vkládání geometrických tvarů do odpovídajících výřezů v desce, kostce apod. Používání čtvercové sítě, počítadla, tabulky násobků, číselné osy, kalkulačky.

 

 

METODIK PREVENCE:

 

1.1.     Metodik prevence

Jako metodik prevence spoluvytvářím školní preventivní program a podílím se na jeho realizaci. Komunikuje s učiteli o oblasti primární prevence, v případě vzniklého problému dávám podněty k možné nápravě (projekt, účast na tematické akci atd.). Účast na preventivně zaměřených akcích konzultuji se všemi pedagogy. Spolupracuji s institucemi a organizacemi v oblasti primární prevence. Koordinuji předávání informací o problematice rizikového chování ve škole a dokumentuje průběh preventivní práce školy. Hodnotím realizaci školního preventivního programu. Metodik prevence je součástí týmu Školního poradenského pracoviště. Má v kompetenci následující činnosti:

  • aktualizace prevence pro školní vzdělávací program – zpracováno v souladu s metodickým pokynem č.j. 21291/2010-28 k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zpracování Školní preventivní strategie
  • zpracování Školního preventivního programu pro školní rok 2021/202
  • spolupráce s vedením školy, výchovným poradcem, třídními učiteli a ostatními učiteli, s pedagogicko-psychologickou poradnou, okresním metodikem prevence, psychology a dalšími odborníky, institucemi a organizacemi
  • objednání preventivních besed ve spolupráci s třídními učiteli
  • podpora školních akcí
  • školní ankety (témata prevence)
  • sledování změn v legislativě v oblasti prevence sociálně patologických jevů
  • získávání nových kontaktů pro prevenci a krizovou intervenci
  • získávání odborných informací – semináře a schůzky školních metodiků prevence
  • sledování nabídek programů pro žáky z oblasti primární prevence
  • metodické vedení pedagogického sboru (aktuální informace z oblasti prevence)
  • konzultační hodiny pro děti a rodiče
  • koordinace Školního preventivního programu
  • závěrečné hodnocení primární prevence za předchozí školní rok

 

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM:

DokumentŠkolní preventivní program (Velikost: 68.68 kB)